Cesta formana Harcuby (Harcubova cesta)

Že vás už nebaví to nekonečné stoupání, klesání a zase stoupání po krkonošských horách a v hlubokých smrkových lesích se vám zastesklo po člověkem zabydlené krajině? Není nic snazšího, než otočit střelku kompasu a zamířit směrem jižním, do malebného podhůří, kde si budeme nejvíc všímat lidových staveb. Ovšem pozor, ani tady se kopečkům nevyhneme a pro jízdu po "okreskách" bude nejvhodnějším vozidlem kolo trekingové. Pojedeme po cestách, po kterých formani vozili z hor dolů "do kraje" výrobky horských tkalců a sklářů a zpátky dopravovali to, co se na chudých políčkách nemohlo urodit nebo co nedokázali vyrobit místní řemeslníci.

Nejdůležitějším stavebním materiálem v našem kraji vždy bylo dřevo. Na venkově to platilo až do počátku 20. století, ale také podkrkonošskéá městečka byla až do ničivých požárů v 18. a 19. století prakticky celá dřevěná. Dodnes tu najdete dva typy dřevěného roubeného domu - pojizerský a podkrkonošský. S domem pojizerským se setkáváme na západě pohoří a poznáme ho podle jednoduchého obdélníkového půdorysu a naopak bohatě zdobeného štítu, tzv. lomenice, která je členěna do 2-4 vodorovných pásů, často různě předsazených a vytvářejících tzv. kočičí procházku. Domy typu podkrkonošského ze středních a východních Krkonoš sice štíty tak zdobné nemají (pouze svislé nebo šikmé bednění s lištami), zato však jejich půdorys někdy bývá složitější - s boční podkrovní světničkou na sloupech, případně dalšími přístavky. Zda šlo o chaloupku, kde bylo "vše v jednom" nebo o větší usedlost s trojbokou či dokonce čtyřbokou stavební dispozicí, o tom rozhodovala movitost majitele a pochopitelně také poloha: čím dál od neúrodných hor, tím větší dům.

To všechno mohl forman, třeba zrovna náš pan Harcuba, vidět při své cestě s a za zbožím na trh do Nové Paky nebo Jičína. Vyjel od prostých chaloupek tkalců a dřevařů někde na stráni pod Žalým, cestou přes Jilemnici mohl projíždět i Zvědavou uličkou, kde dodnes stojí celý soubor roubenek pojizerského typu jako doklad dřevěné předměstské zástavby, dál pokračoval přes Mříčnou, kde k chalupám rolníků přibyly i bytelné stodoly s rámovou konstrukcí a vedl-li valachy přes Kruh, možná i s trochou závisti pohlédl na honosný patrový Tuláčkův statek s pavlačí a mansardovou střechou. Koně se zapotili - stejně jako dnes cyklista - při stoupání z Roztok ke Karlovu, a Harcuba se tu bezděky pokřižoval při pomyšlení na tajemné zaniklé městečko Purklín. Z Karlova pokračoval dál k jihu na Paku, zatímco naše trasa se u malebných karlovských roubenek stáčí k východu, aby přes tichý Žďár a jižní okraj Studence pokračovala do Bukoviny a Dolní Kalné. Ve všech těchto obcích stále ještě stojí dost roubených chalup pojizerského typu. U starobylého, barokně přestavěného dolnokalenského kostela sv. Václava opět změníme směr - zpátky k severu. Přes Horní Kalnou a samotu Příčnici s úžasnými rozhledy na hřebeny Krkonoš sjedeme do labského údolí a přejedeme bývalou jazykovou hranici i stavební oblast, neboť zdejší "podkrkonošské" chalupy jsou o poznání méně zdobné. Tudy se mohl zpátky do hor vracet i náš Harcuba, aby ve Verchlábu vyložil své zboží a v hospodě povyprávěl, co všechno po cestě viděl a zažil. I vy si dobře pamatujte, co všechno jste cestou po stopách formanského vozu poznali!